Vaše příběhy

Všechny zde zdravím!

Dne 16. 2. 2018 jsem se setkal s Petrem Koukalem. A povídali jsem si o rakovině varlat. Přemýšlel jsem zda sem mám dát svůj příběh a pravda je ta, že se o tom má mluvit a nestydět se za to. Já jsem na rakovinu přišel ve vaně když jsem se koupal a měl jsem najednou jedno varle velké cca 6cm. A ještě mě bolela třísla. Šel jsem tedy k lékaři, kde mě vyšetřil a ještě mě poslal do jiné nemocnice kde mi potvrdili,že mám nádor ve varleti. A pak to začalo, ráno vyšetření a odpoledne jsem už ležel v nemocnici a čekal na operaci. Od rána jsem byl v jednom šoku. Když jsem se vzbudil večer tak jsem děkoval za to, že žiji. Samozřejmě mi proletěla myšlenka, že jsem poloviční chlap. Když jsem se vrátil po 5ti dnech z nemocnice, doma mě čekaly 2 moje milované děti. Poté začalo ježdění do nemocnice na další vyšetření a odběry krve, vyšetření v tunelu zda ještě nemám v sobě někde nádor a čekalo se na histologii. To vše jsem absolvoval v Mladé Boleslavi. Když byl výsledek tak jsem jel do Prahy do nemocnice na onkologii, kde jsme domlouvali druh léčby. S doktorem jsem se dohodli na 2 chemoterapiích. Když jsem přijel z Prahy domů volal lékař, ať se ihned vrátím do Prahy, že mu to nedalo a zavolal do MB na patologii, aby nádor přezkoumali a zjistili, že to byl zhoubný nádor ve třetí fázi. Že nemůžu na chemoterapii a musím už na ozařování. Tady si mě zaměřili tak, aby ozařovali pouze místa, kde je to potřeba, aby se když tak zničily náznaky dalších nádorů. No a začalo ježdění do Prahy každý den, měl jsem 10 ozáření. To mohu potvrdit, že pro mě bylo hrozné, byl jsem jak po 3 denní opici. Bylo lékařem řečeno, že až skončím s ozařováním, nebudu nějakou dobu plodný. Noooo a ono prdlajz, mám další dvě krásné děti po rakovině Sofinku a Rostíka. Dnes je to 6 let co jsem po zákroku. A kdo nejvíce pomohl v těch nejhorších chvílích byly mé milované děti Adrianka a Pepino a můj taťka, mamka a mé dvě sestry. Za to jim chci hrozně poděkovat, nebýt jich asi bych to nedal. Proč jsem to napsal? ,,Pánové, běžte hned zítra k lékaři a nechte se vyšetřit ať nemusíte absolvovat to co já,,!!!!!!!!!!!!!!!!! Všichni známí okolo mě jak se doslechli, že mám rakovinu varlete, hned běželi k lékaři, některé jen bolelo v tříslech a měli to jen namožené ze sportu, ale udělali to a měli klid. PETŘE vám děkuji za to že jste se rozhodl o tom mluvit a nebát se reakce hloupých lidí. Sám budu rád, pokud i můj příběh třeba někomu pomůže. Moc děkuji

Josef

Dobrý den.

Dovolte, abych se Vám představila. Jmenuji se Veronika Janšová a jsme úplně normální rodina z vesnice Fryčovice u Frýdku-Místku. Naše rodina se skládá z mých dvou synů – Marek a Vojtěch a manžel Martin.

Chtěla bych Vám napsat příběh mého staršího syna Marka. Pokud bych jako matka měla charakterizovat svého syna, tak bych začala tím, že je to skromný, hodný, pozorný kluk – a hlavně bojovník. Buď v životě nebo ve sportě. Narodil se 28. 2. 1999 ve Frýdku-Místku. Momentálně studuje 4. ročník gymnázia v Uherském Hradišti. Ve 4 letech začal hrát u nás na vesnici fotbal-snad jako každý kluk. Postupně bylo znát, že má v sobě nějaký talent. Svou píli a snahou se mu dařilo postupovat výš a výš. Většinou hrával vždy s o rok i dva staršími kluky, než byl on sám. Hrál za klub MFK Frýdek-Místek, Sigma Olomouc-zde byl pouze na hostování. Nyní již druhým rokem hraje za 1. FC Slovácko v ročníku U 19. Marek si za dobu 14 let-co se týče úrazu, snad už prošel i peklem. V červnu 2012 při fotbalovém utkání při srážce s brankářem, kdy dostal kolenem do rozkroku a po delším léčení mu bohužel bylo nutné odstranit jedno varle. Toto varle měl díky nárazu prasklé a už se to nedalo zachránit. Následně téhož roku opět při fotbalovém utkání mu sval urval sedací hrbol. Léčba probíhala bohužel tak, že skoro dva měsíce musel ležet nehybně na lůžku. Po týdenní hospitalizaci jsem si Marka vzala na revers domů. Snad nejkrásnější dárek na vánoce byl ten, že se Marek 24. 12. 2012 postavil po skoro dvou měsících na nohy. Čas plynul… úrazy – jako natržený sval, pohmožděné koleno, něco na šití už ani nepočítám. V březnu, dubnu letošního roku si Marek stěžoval na bolesti v tříslech. Po konzultaci a vyšetřením sportovním lékařem jsme se domluvili, že se Marek bude trochu šetřit a spíš rekreačně sportovat. Vyšetření nenaznačovalo nějaký závažný problém. Marek je celý život kluk, který jde do všeho na plno… né nadarmo mu jednu chvíli říkal Kraken. Jak „vletěl“ vždy na to hřiště nebyl k zastavení. Marek vždy hraje na postu útočníka. Letos vyhrál cenu za nejlepšího střelce Celostátní dorostenecké soutěže. Avšak po této krásné zprávě, přišla zpráva zdrcující. Co se týče urologie byl Marek od prvního úrazu pořád sledován – vše bylo v naprostém v pořádku. V neděli 12. 6. než Marek odjel z domova nazpět do Uherského Hradiště si postěžoval na bolest na varleti. Druhý den v pondělí nás lékař na urologii ihned vzal. Podstoupil vyšetření, kdy diagnóza zněla rakovina. Markovi a, né jen jemu, se zhroutil celý svět. Začalo různé vyšetření, odběry, CT, čekání na výsledky a hlavně rozhodnutí co teď. Marka čekalo vyšetření na odběr do spermobanky, protože pokud by se to nedalo zachránit, tak aby mohl mít někdy rodinu. Tři dny hrůzy a strachu, kdy čekáte na výsledky zda nemá metastáze ještě někde jinde, snad nepřeji ani tomu největšímu nepříteli. Lékaři byli i připraveni na to, že když Marek bude ležet na sále, tak mu udělají odběr vzorku – doufali, že by to mohl být nějaký hematom – a pošlou to hned na histologii. Bohužel výsledky předoperačního vyšetření nelhaly – zhoubný nádor. Varle mu proto odstranili. Následovalo léčení. Marek podstoupil dva cykly chemoterapie s následnými dopichy. První chemoterapii jsme ani nevěděli, že má. Ta druhá už byla bohužel horší. Marek pořád jen spal a spal a byl hrozně unavený. Nyní dochází na hormonální injekce. Jak nám na začátku diagnózy říkali, že Marek bude určitě zdráv, ale že si nezahraje až koncem tohoto roku, tak… Marek již skoro dva měsíce hraje na plný výkon, hormonální léčba je velmi úspěšná, výsledky na boj s rakovinou taky – porazil ji. Momentálně dochází ještě na kontroly do Poruby k panu doktorovi Hájkovi.

Píšu Vám tento příběh, protože jsme Vás vždy dávali Markovi jako příklad. Dlouho jsem se Vám rozhodovala napsat a proto se Vám omlouvám, že obtěžuji a zároveň děkuji, že jste si našel čas a tento email přečetl až do konce. Jsme velcí fanoušci Vaší ženy a už se těšíme až ji uvidíme v televizi.

Přejeme Vám oběma HODNĚ ZDRAVÍ, štěstí a lásky. S přáním všeho nej nej nej Vás zdraví Janšovi

Janšovi

Dobrý den Petře,

po Vaší středeční přednášce na VŠB-TU Ostrava jsem se bavili jestli je nějaká možnost jak pomoci vašemu projektu. Jelikož jsem si prošel stejnou věcí jako Vy navrhl jste, abych sepsal svůj příběh a poslal Vám ho. Příběh je napsán níže, pokud je nějaká možnost jak se mohu zapojit více budu jenom rád.

Vše začalo když jsem si začal všímat bolesti levého varlete. Nejprve jsem tomu nevěnoval pozornost, až do té doby co jsem si na něm ve sprše nahmatal bulku. Tak trochu na naléhání rodiny jsem zašel za svým obvodním lékařem a ten mě s tím, že to nejspíš bude zánět poslal na urologii. Diagnóza doktorky na urologii mě více než zaskočila, přesněji řečeno vyrazila dech. ,,Máte nádor na varleti. Zítra vám ho budeme muset vyoperovat, poté vás nejspíš čeká chemoterapie“. O STK jsem před tím již sice zaslechl, ale přesto mne ani nenapadlo, že by mne potkaly takovéto problémy a nedokázal si to připustit. Jak říká má přítelkyně ,,ach ta mužská ješitnost“.

Den po návštěvě urologie jsem již ležel na nemocničním lůžku, vzpamatovával se po operaci a čekal na verdikt histologie. Po třech týdnech přišly výsledky a já zjistil že mám obrovské štěstí. Nebylo nutné podstoupit chemoterapii za což jsem nesmírně rád. Teď, téměř rok po operaci se sice cítím zdráv, ale začínám si zvykat, že jsem každou chvíli na nějakém vyšetření.

Sportu zdar a zdraví zvlášť.

Zdeněk P.

Vážený pane Koukale,

jsem Vaším velkým fanouškem a chci Vám poděkovat za Vaší aktivitu v této problematice. Sledoval jsem Váš příběh a říkal jsem si, jaké to musí pro člověka být, když tohle zjistí. Teď už to vím sám. V pondělí 9. 10. 17 jsem si nahmatal bulku na pravém varleti, hned jsem odjel na urologickou ambulanci FN Plzeň na Borech. Během vyšetření mi byl nalezen nádor pravého varlete. V úterý 10. 10. 2017 jsem byl operován, varle bylo odstraněno a dostal jsem za něj náhradu. Teď jsem již v domácí péči a čekám na výsledky histologie, ještě mě čeká vyšetření na CT a odběry krve. Žádné jiné příznaky jsem předtím na sobě nepozoroval. Teď s celou rodinou doufáme, že jsem dokázal přijít včas a že případná další léčba bude úspěšná a vše dopadne dobře. Tou největší motivací je mi můj dvouletý syn Adámek a půlroční dcerka Terezka. Byl to pro nás všechny obrovský šok a první den po oznámení nálezu se mi zhroutil svět. Teď i díky Vaší aktivitě jsme klidnější a snažíme se s chladnější hlavou hledět dále. Všem, které toto postihlo, přeji, aby už se to nikdy nevrátilo. Kdo s tím bojuje, tomu držím palce ze všech sil, pevné nervy a hlavně pozitivní myšlení, to je nejdůležitější! Hlavní je se nebát a přijít včas!

Ještě jednou děkujeme za celou rodinu a zdravíme.

Tomáš H.

Dobrý den pane Koukale,

chtěla bych Vám poděkovat, že jsem měla možnost přečíst si Vaši knihu. Původně ji ode mě dostal právě bratr, který měl před 16 ti měsíci také nález na varleti , a jako u Vás na nic nečekali, a během pár hodin nastupoval do nemocnice. Pokaždé, když si vzpomenu na hrůzu, která se mě v tu chvíli zmocnila, když mi to volal, uvědomím si, že v životě jsou opravdu důležitější věci, než kolikrát řešíme, a to je zdraví, které máme jen jedno. Prošel si operací, při které mu varle odebrali, zamrazením spermatu a pak už jsme čekali na výsledky. Opravdu jedny z nejhorších dní… Výsledky byly skvělé, a chemoterapie, kterou nás strašili, nebyla zapotřebí. Je brankářem, spoustu let hraje hokej. Inspiroval se Vámi, a šíří vaše logo na svých betonech. Je to především skvělý chlap a jsem na něj pyšná. Přeji Vám mnoho štěstí, motivace do dalších takových projektů a hlavně pevné zdraví. Klobouk dolů, kolik úsilí jste investoval do badmintonu. Vaše kniha se četla sama 

Děkuji Vendy

Vendula K.

Vážený pane Koukale,

chtěl bych Vám touto cestou poděkovat za osvětu, kterou pro nás všechny děláte. Jsem praktickým příkladem toho, že Vaše snaha nepřichází vniveč a pomáhá. Je to již dlouho, co jsem viděl pořad Všechnopárty Karla Šípa, kde jste byl hostem a mluvil o své nemoci. Důvod, proč to zmiňuji, je ten, že Váš příběh ve mně zůstal a pojem STK pro chlapy byl od té doby uložen někde v mém podvědomí, aniž bych tušil, že mi život přinese stejnou zkušenost. Jsou to skoro dva měsíce, kdy jsem večer ve vaně pocítil svíravý pocit v žaludku při nahmatání něčeho nestandardního v mém těle. V tu chvíli se mi vybavily přesně dvě věci: pojem STK pro chlapy a neodkladnost, s jakou se má tahle „věc“ řešit. První, co jsem udělal, byla návštěva stránky STKprochlapy.cz a druhý den jsem jel do nemocnice na vyšetření a večer podstoupil operaci. Nyní mám za sebou druhou sérii chemoterapie a čeká mě třetí. Velice Vám děkuji za Vaši práci a snahu pomáhat, jste pro mě velkou inspirací.

Ještě jednou velké díky.

David K.

Ahoj Petře,

jsem taky sporťák a vlastně vrstevník, tak Ti tykám a doufám že to nevadí. Vloni v létě jsem se dozvěděl že mám rakovinu varlete. Pracuji jako hasič a to je sakra chlap s koulema no ne?! Takže první strach byl, jestli zůstanu dál chlapem. Každopádně díky včasnému záchytu, okamžité operaci a protože se mi to „objevilo“ včas, jsem si dal jen jednu dávku chemoterapie a nyní jsem zdráv. Dál sportuji a chlapem jsem zůstal.-)

Myslím že můj příběh je specifický právě v tom, že díky tomu že se nádor našel včas, nemusel jsem si procházet martyriem, jako většina spolubratrů v podobě několika dávek chemoterapií a prakticky za dva měsíce od operace, jsem se vrátil zpět do „boje“ a funguji bez problémů.

Přeji všem, kdo se nestydí si tam šáhnout i jinak než při běžných činnostech, aby měli to štěstí jako já a ten prevít se v nich nikde nerozlezl. Jde jen o to se nestydět a v případě jakýchkoliv pochybností se poslat dál a nenechat to být.

Honza K.

Dobrý den Petře,

som Vaš fanušik, popravdě aj keď mi je tato téma velmi blízka kedže pracujem ako lekár, tak do doby než som Vás počul na Radiožurnále, tak som ani netušil že existuje takáto kampaň. Akoby náhodou hned potom com som počul o tomto projekte, tak som doporučil susedovi ktorý mal nespecifické problémy s močenim, aby sa nechal vyšetřit. Bingo malý karcinom prostaty je momentálně v pořadníku na očakaváni vykonu-prostatektomie.

Ako lekár viem ak je doležité to co robíte, držim Vám všetkým palce. Mám v pláne dát blízkým chlapom ( tchán, otec a strýc) k vianociam onkologicku prehliadku v MU v Brně.

S pozdravom.

Martin K.

Dobrý den Petře,

dnes jsem se díky článku o Vaši přítelkyni a její písničce na seznam.cz dozvěděl, že se angažujete v osvětě o rakovině varlat. Dlouho jsem váhal,jestli se ozvat, když jsem někde četl, že někdo pořádá diskuze na toto téma atd. Mě je 32 let a rakovinu varlat, jsem prodělal již dvakrát. Poprvé ve 20 letech a podruhé v 26 letech. Přišel jsem o obě varlata,ale žiji a nemám žádné omezení. Jen již netvořím testosteron přírodní cestou,proto ho beru ve formě tablet. Ale to je vše. Jinak jsem zdráv. Pokud by jste někdy potřeboval s čímkoliv pomoci, podat informace, případně se zúčastnit nějaké besedy či preventivní akce. Velmi rád pomůžu. Třeba zrovna to, že se dá rakovina dvakrát porazit a žít normální život může pomoci a být dobrý příkladem. Zvláště můj příběh je skvělou ukázkou prevence a samovyšetření, když se mi nemoc po šesti letech znova vrátila. I díky prvním zkušenostem.Když by to jen trošku pomohlo,nemám problém o nemoci a mém životě po nemoci mluvit.

Přeji hodně štěstí a zdraví jak v soukromém životě,tak ve sportovní kariéře

Lukáš 

Dobrý den, Petře.

Chtěl bych Vám napsat, že oceňuji, jak jste medializoval svůj případ rakoviny varlete. V podstatě poprvé jsem něco o tom zaslechl kvůli Lence Armstrongovi, ale v té době jsem o této problematice nevěděl prakticky nic. Nijak zvlášť mi to nedalo.

Až přišel rok 2010/2011, následně pak olympiáda 2012 a během těchto let jsem teprve získal povědomí, že něco takového se týká všech chlapů a třeba i kluků v pubertě. A to jen kvůli Vaší medializaci! Za to Vám patří opravdu dík.

Od té doby jsem si začal víc všímat svých varlat. Začátkem března tohoto roku jsem si při prohmatávání uvědomil, že se mi něco na jednom varleti nezdá. Hned ten večer jsem zasedl k internetu a vyhledal materiály, které jsem od Vás našel. Na základě toho jsem byl rozhodnutý, že hned druhý den ráno půjdu k doktorovi se poradit. Nečekat ani den navíc!
Probděl jsem si noc a ráno jsem byl u lékaře, kde jsem byl podstoupil vyšetření ultrazvukem. Potvrdilo se, že se jedná o nádor a pak už to šlo rychle ráz na ráz. Však to znáte. Operace, histologie, kryokonzervace spermatu, chemoterapie (u mě dvě fáze). Mezi jednotlivými fázemi chemoterapie jsem oslavil 32 narozeniny.

Nyní jsem přeléčený, vlasy i vousy mně narostly a markery mám dobré. Takže super.

Ale nebýt Vašeho zviditelnění, tak nevím, co bych dělal… možná bych ještě dneska netušil, že mám nemocné varle a bylo by to všechno špatně.

Ještě jednou Vám děkuji, ale píšu ještě z jednoho důvodu. Asi dostáváte desítky a stovky děkovných emailů a můj je jeden z mnoha. A je to dobře, že Vám chodí. Proto jsem Vám MUSEL také napsat. Protože dokud Vám stále budou takové e-maily chodit, tak tu osvětu děláte dobře!!!
Proto Vám fandím s projektem STK!

Přeji Vám pevné zdraví, úspěchy v badmintonu a pohodový osobní život.

Pavel

Pane Koukale,

tímto bych vám chtěl poděkovat za vaši osvětu. Rozhovor pro jednu stránku, kde jste vysvětloval, proč jste tento projekt stvořil a jak to bylo s vaším varletem, mne přiměla zajít k doktorovi poté, co jsem si nahmatal na varleti obdobnou bulku. Sice jsem ji tam našel již  půl roku předtím, ale právě Váš případ mě donutil zajítk doktorovi. Stejně jako vám mi bohužel bylo varle odebráno, ale naštěstí to bylo stále ještě včas.

Chci Vám poděkovat. Poděkovat za to, že se snažíte šířit osvětu a tím jste mi více méně zachránil život. Budu se snažit dělat totéžmezi svojí věkovou kategorií.

Jakub, 18 let

Ahoj Petře,

chtěl bych ti poděkovat za tvůj nadační fond. Zachránil mi život. Ale popořádku.

Na začátku května 2014 jsem si na internetu přečetl, že spouštíš nadační fond. V podstatě jen tak ze srandy jsem si udělal samovyšetření a něco jsem na varleti nahmatal. Ze začátku jsem váhal, zda to řešit. Po 2 týdnech jsem zašel za praktickou lékařkou, ta mne poslala na urologii.

Na urologii se podezření potvrdilo, a tak jsem si za 30 minut již oblékal nemocniční úbor. Za 2 dny jsem byl operován, následující dva týdny jsem procházel různými vyšetřeními (CT, rentgeny…) a čekal na výsledek histologie. Podle tohobylnádor sice zhoubný, ale neprokázalo se rozšíření do jiných částí těla. Jelikož nádorové markery byly zvýšené, podstoupil jsem následně 2 cykly chemoterapie. První mne docela „sejmula“, druhá byla již, dá se říci, v pohodě. Po ukončení chemoterapie jsem opět prošel vyšetřeními na CT, rentgenu, kontrolou nádorovýchmarkerů. Vše bylo negativní a dá se tedy říci, že jsem vyléčen. Ale víš, jak je to s touto nemocí…

Chtěl bych ti poděkovat za to, co děláš. Bez nadsázky jsi mi zachránil život a před měsícem jsem tak mohl oslavit 33. narozeniny. Někde jsem četl, že ti někteří lidé vytýkají, že se chceš nadačním fondem jen zviditelnit. Nevědí, co říkají. Nedej na ně a pokračuj!

Ještě jednou díky!

Kamil

Ahoj Petře,

doufám, že se nezlobíš, že používám tykání, ale vzhledem k tomu, že jsme stejně staří, tak jsem zvolila tuto formu. Chtěla jsem ti tímto mailem poděkovat za vše, co děláš pro osvětu v oblastirakoviny varlete. Bohužel ani naší rodině se tato diagnóza nevyhnula – konkrétně mému 25letému bratrovi. O tobě tom, co děláš, se doslechlletos v říjnu. Musím přiznat, že v těch prvních nejnáročnějších dnech jsi byl v naší rodině často jmenován, dával jsi nám sílu tím, že už zase žiješnormálním životem. Když jsem bráchu přivezla domů z nemocnice, naše první kroky vedly k internetu, kde jsme si pustili třináctou komnatu s tebou.

Naštěstí nádor neměl nikde metastázy. Nyní již má bratr za sebou dva cykly chemoterapie a třetí ho čeká po Vánocích. Snáší je v rámci možností dobře a všichni doma doufáme, že rok 2014 pro nás bude již šťastnější.

Ještě jednou děkuji za tvoji otevřenost, s kterou o problému mluvíš a díky které jsi mému bratrovi jistě alespoň trochu ulehčiltěžkou situaci. Přeji ti krásné Vánoce a do nového roku spoustu sportovních úspěchů, ale hlavně hodně zdraví, bez kterého to prostě nejde.

Veronika

Ahoj Petře,

ještě jednou bych ti rád poděkoval za páteční telefonát, který na mě velice zapůsobil. Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že v mém věku mě tato nemoc už minula, ale byl to omyl. V případě, že budeš potřebovat při osvětě jakýmkoli způsobem pomoci, neváhej mě kontaktovat. Je nesmírně důležité, abys v ní nadále pokračoval.

Já osobně mohu říci, že právě díky tvému životnímu údělu a jeho zveřejnění, jsem měl někde v podvědomí zakódováno, že je nutné věci týkající se zdraví nepodceňovat. Máš velký podíl na tom, že jsem to zachytil (snad) v zárodcích a že prozatím, kromě odoperování nádoru, není nutná další léčba (až na ty kontroly). Díky.

Přeji Ti mnoho sportovních i životních úspěchů.

Lukáš

Dobrý den, Petře,

desátého listopadu se život naší rodiny o otočil180°.Ráno jsem odcházela do práce, dala jsem pusu třem dětem a svému manželovi a pak už jsem nestíhala věřit vlastním očím, když jsem na whatsappu četla zprávy: „Jsem u Dr., jdu ještě na jedno vyšetření do nemocnice, budou mě operovat ještě dnes“. Mezitím jsem vydávala léky v lékárně, organizovala si zástup za sebe v práci, abych mohla vyzvednout děti a pak letět do nemocnice za manželem. Do toho pondělka jsem ani nevěděla, že jde manžel k doktorovi.

Nedávno jsem četla rozhovor Váš a slečny Soukalové v MF Dnes, mluvili jste mi z duše. Všechno, co jste popisovali, je přesná realita. Nebudu zdržovat, dlouhými větami…JEN TAK DÁL! Nenechte se odradit lidmi, kteří, ač sami nemají problémy, nelení a píšou hnusné maily na všechny strany.

Držíme Vám palce.

Veronika

Dobrý den, pane Koukale,

momentálně procházím stejným zdravotním problémem, jaký jste měl vy. Díky Vašim stránkám jsem šel s podezřením na nádor ihned na Urologickou kliniku VFN, kde jsou podle všeho opravdu skvělí lékaři, v pátek mě operovali a budou následovat další vyšetření a chemoterapie.

Chtěl jsem Vám poděkovat za sdílení informací, velkou inspiraci a dodání odvahy. Ještě mě sice čeká dlouhá cesta, ale věřím, že vše dopadne dobře.

Přeji hodně zdraví a hodně úspěchů na LOH.

Ondřej

Milý Petře, můj anděli, ani nevíte, jak moc mi pomáháte!

Věci se posunuly tak, že můj manžel je konečně zdravý! Nikde nic není, takže nebude ani chemoterapie! Nejkrásnější zpráva v živote, to mi věřte! Bylo to šílené, v létě běžel Jizerskou padesátku RUN, v říjnu Hradecký půlmaraton a v listopadu skončil na operačním stole. Teď by se dalo říct, že všechno dobře dopadlo a trápení je konec, ale příběh pokračuje a to je to, o čem bych s Vámi chtěla mluvit.

Máme ještě druhého syna Štěpána, ročník 1983, který žije v Praze (mimochodem taky hodně sportuje a hraje i badminton), a ten se nám svěřil, že má podobné příznaky jako můj manžel – bolesti v podbřišku a ve varleti. Samozřejmě se snažil co nejdříve objednat k urologovi v Motole, kde bydlí, ale tam se s ním ani nebavili. Nakonec se objednal k dr.Kuncovi, který měl dobré reference na netu, ale až na leden.

Lenka

Zdravím Tě, Petře,

ještě jednou bych Ti chtěl poděkovat za předvánoční telefonát kvůli podpoře naší rodině.

Chtěl jsem tě informovat o svém výsledku. Jak už jsem ti říkal do telefonu, byl jsem v tom z naší rodiny celkem nevinně a moje problémy nebyly až takové, abych dal na tvoje doporučení a zašel hned na urologickou ambulanci. Ikdyž se přiznám, že jsem nad tím hodně přemýšlel. Nakonec jsem se rozhodlpočkat na termín objednání u urologa, ke kterému jsem se zaregistroval. Hlavně kvůli tomu, že najít v Praze urologa je umění. Každopádně UZ dopadl dobře, ještě čekám na výsledky krve, kterou mi brali víceméně kvůli bráchovi, jak dopadnou markery. Vzhledem k jeho nálezu, ale budu pravidelně kontrolován.

Moje bolesti mohou být způsobeny problémy v oblasti beder a kyčlí. Na CT, které mi dělali po urgentní kolice, mi odhalili téměř vyhřezlou plotýnku v oblasti posledního bederního obratle a prvního křížového, zároveň špatně posazenou kyčel. Takže již od listopadu chodím na RHB. Odtud můžou pocházet mé bolesti…

Přeju hodně zdraví a úspěchů na turnajích!

Ještě jednou díky a hodně úspěchů!

Štěpán

Ahoj Petře,

užpřed tím, než jsem si přečetl články o tom, co potkalo Tebe, jsem měl nepříjemný pocit v pravém tříslu. Na pravém varleti jsem si nahmatal nějakou divnou anomálii. Z počátku jsem tomu ani nechtěl věnovat žádnou pozornost.

Tvůj příběh mě i přes počáteční strach či stud motivoval natolik, že jsem si zašel na vyšetření na urologickou kliniku ve F.N.Olomouc. Tam mi paní doktorka sdělila, že varle musí co možná nejdříve odstranit. Zcela jistě vím, že ti nemusím psát, co vše mi v tom okamžiku proběhlo hlavou… Prodělal jsem různá vyšetření, odběry,CT atd. Čekání na výsledky bylo nekonečné. Histologie potvrdila nádor. Pátek na to mi onkoložka řekla, že nemusím na ozařování ani na chemoterapii. Jen mě budou dále sledovat.

Chtěl bych Ti touto cestou co nejsrdečněji poděkovat, že jsi mě díky své kampani správně nasměroval. Přeji Ti mnoho úspěchů v rodinném životě. V tom sportovním moc fandím a přeju pevné zdraví.

MOC DĚKUJI.

Radek

Dobrý den,

tento pátek jsem byl na vaší přednášce se školou. Asi před půl rokem jsem si našel bulku na varleti, ale jelikož jsem se styděl a neřešil to, tak jsem to stále odkládal a říkal si, že to zmizí. Po přednášce jsem si pročetl váš manuál a prošel internet a bohužel zatím všechny symptomy nasvědčují nádoru.Až nyní jsem se rozhodl to řešit a dnes jsem se svěřil mámě. Teď se snažím co nejdříve objednat na vyšetření k urologovi(nejlépe hned zítra).

Tímto jsem vám chtěl velice poděkovat, protože vím, že bez vás bych se neodhodlal tento krok udělat. Budu jen doufat, že se nejedná o nádor a není pozdě.

Ještě jednou děkuji.

Pavel